Výsledky literární soutěže

DSC 4783 sklep 1 1

I letos vyhlásil Zámek Slavkov – Austerlitz literární soutěž – tentokráte na téma Tajemství slavkovského podzemí. Soutěž byla rozdělena do 2 kategorií dle věku studentů, a to I. kategorie 6 až 11 let (1.–5. ročník ZŠ) a II. kategorie 12 až 15 let (6.–9. ročník ZŠ).
 
A výsledky?
I. kategorie:
1. Čtveráček Filip, ZŠ a MŠ Znojmo
2. Matušková Julie, ZŠ a MŠ Podolí
3. Kučerová Martina, Dvořáčková Petra, ZŠ Němčany
 
II. kategorie:
1. Kubíček Ondřej, ZŠ a MŠ Dolní Loučky
2. Kučerová Michaela, ZŠ Kuželov
3. Čtvrtníček David, ZŠ a MŠ Dolní Loučky
 
 
Oficiální předání cen vítězům v každé kategorii proběhne ve čtvrtek 22. března 2018 v 16 hod. v Historickém sále ZS-A v rámci zahájení sezony.
 
Všem vítězům gratulujeme!
 
 
Vítězná práce literární soutěže Tajemství slavkovského podzemí, II. kategorie
Autor: Ondřej Kubíček
Poklad
Jsme v době těsně po bitvě tří císařů a hlavní hrdina Vojtěch, syn chudého kováře, zrovna ukoval krásnou podkovu. Vojtěch s otcem uměli kovat krásné výrobky, ale stejně jim to moc nevynášelo. A Vojtěch často snil o bohatství. Proto si přivydělával u starého kupce, kterému pomáhal s těžkými bednami. Když jednou nesl těžkou krabici, vypadl z ní potrhaný kus papíru. Vojtěch ho sebral a zašel s ním za kupcem. Ten mu řekl: „To je pergamen, který tě dokáže podle pověsti dovést k tajnému vchodu do podzemních chodeb pod Slavkovským zámkem. Bohužel, nikdo neví, kde se vchod nachází a co slavkovské podzemí ukrývá. Já jsem už starý na dobrodružství a potom - je to stejně jenom pověst.“
Ale Vojtěch se nechtěl nechat odbýt. Rozhodl se, že záhadu rozlouskne sám. Začal uvažovat. Na pergamenu bylo napsáno: „Další kousek skládanky nalezneš u velkého kola.“ Vojtěch se zamyslel a najednou vykřikl: „To určitě myslí velkou kašnu na náměstí, ta vypadá jako kruh.“ Rozběhl se směrem k náměstí a netrvalo dlouho a stál před kašnou. Začal prohledávat kdejakou skulinu v dlaždicích. Kontroloval taky ozdoby i sochy, ale nic nenašel. Vojtěch si smutně sedl na zem a přitom pozoroval kolemjdoucí. Když vtom zahlédl mlynářského tovaryše, který nesl na zádech velký pytel s moukou. Najednou zakopl a všechna mouka se mu vysypala.
Vojtěchovi se rozsvítilo: „No jo! To velké kolo není kašna, ale opuštěný mlýn!“ Přitom ho slyšel chamtivý sedlák, který si vyšel na procházku po městě. Také si všiml Vojtěchova pergamenu a slyšel něco o slavkovském podzemí „Tam bude určitě poklad“ pomyslel si. „Tady mu skládanku vzít nemůžu, musím si na něho počkat u toho mlýna.“ Mezitím už Vojtěch spěchal k mlýnu, šel pěšky, takže mu to trvalo o něco déle. Zato sedlák přispěchal domů a vzal si koně, takže byl u mlýna dřív a měl dost času, aby našel si úkryt za dřevěnými sudy.
Mezitím nic netušící Vojtěch dorazil k mlýnu a začal hledat skládanku. Našel starou botu, pytle, nářadí. A když už si myslel, že nic nenajde, rozhodl se prozkoumat samotné mlýnské kolo. Na něm si všiml, že jedna lopatka je z jiného dřeva než ostatní. Vyškrábal se na kolo
a lopatku prozkoumal. Našel na ní malou drážku, vzal si na zemi kousek dřeva a zarazil ho do drážky. Sice si zadřel pár třísek, ale drážku vypáčil. Nacházel se v ní další potrhaný pergamen. Vojtěch nemohl uvěřit, že našel další kousek skládanky. Sedlák to všechno pozoroval a řekl si: „Dnes v noci mu musím skládanky ukrást.“
Vojtěch si přečetl pergamen, na kterém bylo napsáno: „Poslední část klíče nalezneš u anděla.“ Vojtěch si vzpomněl, že ve městě je hostinec U Anděla. Když přišel k hostinci, už se stmívalo. Sedlák sledoval Vojtěcha až domů. Kolem půlnoci se sedlák vplížil k Vojtěchovi do domu
a začal hledat. Vojtěch měl ale pergameny dobře schované, takže sedlák nic nenašel. Vzteky kopl do stoličky, na které stála váza a ta spadla na zem. Rachot vzbudil Vojtěcha a jeho otce. Ti přispěchali celí rozespalí, co se stalo. Přistihli sedláka, jak jim šmejdí po domě. Otec běžel pro rychtáře a Vojtěch dostal za úkol pohlídat nezvaného hosta. „Vím, kde je poslední kousek hádanky, ale musíš mě pustit.“ škemral sedlák „Jak víš o podzemí a o hádankách?“ vyděsil se Vojtěch. „Viděl jsem tě u kašny, potom tě sledoval k mlýnu a nakonec až k tobě domů.“ řekl tajemně sedlák. „To už raději povídej rychtáři.“ zasmál se Vojtěch, když viděl přicházejícího otce a za ním rychtáře. Po krátkém vyšetřování si rychtář sedláka odvedl a Vojtěch děkoval andělu strážnému, že ho ochránil před zlým sedlákem. Vtom Vojtěcha napadlo: „Možná bylo u anděla myšleno socha anděla před kostelem a ne hostinec U Anděla.“ Bylo kolem druhé ráno. Nikam se mu tak brzy ráno nechtělo, tudíž se Vojtěch rozhodl, že půjde zase spát.
Ráno Vojtěch šel ke kostelu a tam zamířil k soše anděla. Poslední pergamen se opravdu nacházel v soše, v přehybu křídla. Byl tam ukrytý pergamen a amulet s podivnými ornamenty. Na pergamenu se kupodivu nenacházela hádanka, ale podrobná mapa, kde se vchod nachází. Podle mapy se vchod nacházel na kraji města pod opuštěným domem. Když Vojtěch přišel na místo, naskytl se mu pohled na opuštěný dům, který připomínal spíš zříceninu. Uvnitř to vypadalo ještě hůř než zvenku. Dveře prolezlé červotočem se při otevírání úplně rozpadly. Byl to vchod do sklepa. Vojtěch sešel po schodech. Ve sklepě bylo pološero, protože sem prosvítalo světlo rozpadlými zdmi. Mládenec si všiml nápadně velké dřevěné skříně. Vojtěch ji s námahou otevřel. Byla prázdná, ale skrz rozpadlou stěnu skříně uviděl dveře. Odstrčil skříň stranou. Dveře měly místo zámku ornamenty stejné jako na amuletu. Vojtěch celý rozčilený odemkl dveře.
Nenašel tam ani zlato, ani diamanty, jak si přál. Objevil tam kamennou rakev. Na ní bylo vytesáno: „Zde odpočívá moudrý mudrc Solveig, který žil LP 1614 - 1705.“ Vojtěch se vrhl na rakev s domněním, že uvnitř bude mudrcův poklad. S vypětím všech sil odsunul víko
a stanul tváří v tvář zbytkům mudrcova těla. Zamrazilo ho, ještě nikdy neviděl mrtvolu tak zblízka. V rakvi kolem mudrcova těla ležely knihy a pergameny. Vojtěch byl zklamaný, protože nenašel poklad, ale knihy. Potom ale našel zapečetěný pergamen. Mládenec si pomalu přečetl toto poselství: „Vědět je víc než vlastnit.“ Vojtěch se zamyslel a pochopil, že je to vlastně pravda. Vrátil domů a s otcem odnosili domů všechny knihy. Vojtěch si v nich každý den četl, vzdělával se a stal se z něj velmi vážený úředník.