KDY: 12.9. - 24.11. 2019, dle otevírací doby zámku

KDE: Zámek Slavkov - Austerlitz

VSTUPNÉ: 70 Kč dospělí, 50 Kč senioři, děti, ZTP, studenti, rodinné vstupné 170 Kč (2 dospělí + 2-3 děti)

Snad každé muzeum, ať již má jakékoli zaměření, má ve svých sbírkách nějaký předmět z keramiky, kameniny či porcelánu. Tyto předměty se staly neoddělitelnou součástí lidského života. Zámek Slavkov-Austerlitz vůbec poprvé představí svou sbírku na výstavě „Porcelán ze sbírek ZS-A“, kterou bude možné shlédnout od 12. září do 24. listopadu 2019.

Cesta k výrobě křehkého porcelánu nebyla jednoduchá ani přímočará a byla poměrně dlouhá. První předměty z pálené hlíny se vyskytují již od doby neolitu – tedy od mladší doby kamenné. Výrobky byly vytvářeny z ruky, bez hrnčířského kruhu. K nejstarším keramickým předmětům, které se nacházejí ve slavkovských muzejních sbírkách, patří keramika moravské malované kultury ze 4. století př. n. l. Přeneseme-li se však přes dlouhé období dokládané archeologickými nálezy, dostaneme se do až do 7. století – počátku výroby porcelánu v Číně, či do 13. století, kdy Maurové přenesli pokročilou výrobu keramiky do Španělska, kde vznikala známá střediska např. v Granadě, Seville či na Malorce. Odtud se tato výroba rozšířila do Itálie, především do známé Faenzy či do Francie a do dalších míst. Abychom si však objasnili složitost výroby, která vedla až ke vzniku křehkého porcelánu, objasníme si alespoň část používané terminologie.

Je všeobecně známé, že kolébkou porcelánu je Čína. První poznatky o jeho výrobě se zde objevují již v 7. století za dynastie Tchang. Ceněna byla zvláště sněhově bílá barva porcelánu, tenký a průsvitný střep i jeho dokonalé tvarování. V pozdějším období se na těchto křehkých výrobcích objevuje rovněž malba. Ve 13. století se rozšířila výzdoba kobaltem a železitou červení, vlivem Persie se barevnost rozšířila rovněž o svítivou zeleň. Do Evropy první zmínky o nádherných čínských porcelánových předmětech přinesl již v roce 1298 známý benátský kupec a cestovatel Marco Polo. Přesto, že tajemství porcelánu bylo bedlivě střeženo, tradují se od této doby snahy vyrobit porcelán i v Evropě, a to napodobováním čínských výrobků.

V období vlády dynastie Ming (1368-1644) dochází k nebývalému rozvoji výroby porcelánu a jeho zdobení různobarevnou malbou, k níž se v 16. století přidává rovněž plátkové zlato.

Vrcholu výroby a vývozu dosáhl čínský porcelán na přelomu 16. a 17. století, kdy se především prostřednictvím Východoindické společnosti porcelán dostával do Evropy v hojnější míře. Přesto, že se evropským výrobcům postupně dařilo odhalovat tajemství výroby porcelánu, prakticky až do 19. století zůstávají tyto křehké výrobky výlučně luxusním zbožím a objevují se pouze v prostředí nejbohatších šlechticů.

Foto V. Zichová / miska, čínský porcelán 19. stol.,  neznačeno

Snad každé muzeum, ať již má jakékoli zaměření, má ve svých sbírkách nějaký předmět z keramiky, kameniny či porcelánu. Tyto předměty se staly neoddělitelnou součástí lidského života. Zámek Slavkov-Austerlitz vůbec poprvé představí svou sbírku na výstavě „Porcelán ze sbírek ZS-A“, kterou bude možné shlédnout od 12. září do 24. listopadu 2019.

Cesta k výrobě křehkého porcelánu nebyla jednoduchá ani přímočará a byla poměrně dlouhá. První předměty z pálené hlíny se vyskytují již od doby neolitu – tedy od mladší doby kamenné. Výrobky byly vytvářeny z ruky, bez hrnčířského kruhu. K nejstarším keramickým předmětům, které se nacházejí ve slavkovských muzejních sbírkách, patří keramika moravské malované kultury ze 4. století př. n. l. Přeneseme-li se však přes dlouhé období dokládané archeologickými nálezy, dostaneme se do až do 7. století – počátku výroby porcelánu v Číně, či do 13. století, kdy Maurové přenesli pokročilou výrobu keramiky do Španělska, kde vznikala známá střediska např. v Granadě, Seville či na Malorce. Odtud se tato výroba rozšířila do Itálie, především do známé Faenzy či do Francie a do dalších míst. Abychom si však objasnili složitost výroby, která vedla až ke vzniku křehkého porcelánu, objasníme si alespoň část používané terminologie.

Je všeobecně známé, že kolébkou porcelánu je Čína. První poznatky o jeho výrobě se zde objevují již v 7. století za dynastie Tchang. Ceněna byla zvláště sněhově bílá barva porcelánu, tenký a průsvitný střep i jeho dokonalé tvarování. V pozdějším období se na těchto křehkých výrobcích objevuje rovněž malba. Ve 13. století se rozšířila výzdoba kobaltem a železitou červení, vlivem Persie se barevnost rozšířila rovněž o svítivou zeleň. Do Evropy první zmínky o nádherných čínských porcelánových předmětech přinesl již v roce 1298 známý benátský kupec a cestovatel Marco Polo. Přesto, že tajemství porcelánu bylo bedlivě střeženo, tradují se od této doby snahy vyrobit porcelán i v Evropě, a to napodobováním čínských výrobků.

V období vlády dynastie Ming (1368-1644) dochází k nebývalému rozvoji výroby porcelánu a jeho zdobení různobarevnou malbou, k níž se v 16. století přidává rovněž plátkové zlato.

Vrcholu výroby a vývozu dosáhl čínský porcelán na přelomu 16. a 17. století, kdy se především prostřednictvím Východoindické společnosti porcelán dostával do Evropy v hojnější míře. Přesto, že se evropským výrobcům postupně dařilo odhalovat tajemství výroby porcelánu, prakticky až do 19. století zůstávají tyto křehké výrobky výlučně luxusním zbožím a objevují se pouze v prostředí nejbohatších šlechticů.