Výstava porcelánu ze sbírek Zámku Slavkov-Austerlitz

Kalendář událostí

Poprvé v historii představí Zámek Slavkov-Austerlitz průřez sbírkou porcelánu. Návštěvníci se tak budou moci seznámit s částí původního muzejního fondu, i s porcelánem, kterého se dotýkali a který používali členové rodu Kouniců. Celá výstava pak bude doplněna o historii vzniku porcelánu i jeho některých výrobců. Výstava bude probíhat v Galerii OK slavkovského zámku.

Přijďte tedy i vy obdivovat tuto „křehkou krásu“.

KDY: 13.9. - 24.11. 2019, dle otevírací doby zámku

KDE: Zámek Slavkov - Austerlitz

VSTUPNÉ: 70 Kč dospělí, 50 Kč senioři, děti, ZTP, studenti, rodinné vstupné 170 Kč (2 dospělí + 2-3 děti)

Vernisáž k výstavě se uskuteční 12.9. v 16 hodin v Rubensově sále slavkovského zámku.

Snad každé muzeum, ať již má jakékoli zaměření, má ve svých sbírkách nějaký předmět z keramiky, kameniny či porcelánu. Tyto předměty se staly neoddělitelnou součástí lidského života. Zámek Slavkov-Austerlitz vůbec poprvé představí svou sbírku na výstavě „Porcelán ze sbírek ZS-A“, kterou bude možné shlédnout od 12. září do 24. listopadu 2019.

Cesta k výrobě křehkého porcelánu nebyla jednoduchá ani přímočará a byla poměrně dlouhá. První předměty z pálené hlíny se vyskytují již od doby neolitu – tedy od mladší doby kamenné. Výrobky byly vytvářeny z ruky, bez hrnčířského kruhu. K nejstarším keramickým předmětům, které se nacházejí ve slavkovských muzejních sbírkách, patří keramika moravské malované kultury ze 4. století př. n. l. Přeneseme-li se však přes dlouhé období dokládané archeologickými nálezy, dostaneme se do až do 7. století – počátku výroby porcelánu v Číně, či do 13. století, kdy Maurové přenesli pokročilou výrobu keramiky do Španělska, kde vznikala známá střediska např. v Granadě, Seville či na Malorce. Odtud se tato výroba rozšířila do Itálie, především do známé Faenzy či do Francie a do dalších míst. Abychom si však objasnili složitost výroby, která vedla až ke vzniku křehkého porcelánu, objasníme si alespoň část používané terminologie.

Podle použitého materiálu a teploty při výpalu můžeme keramické výrobky rozdělit do těchto skupin:

I. výrobky se střepem hutným – průsvitným

- neprůsvitným

II. výrobky se střepem pórovitým, který je vždy neprůsvitný

Dalším možným členěním keramických výrobků je rozdělení podle použitých materiálů a teploty při výpalu:

- Terakota – předměty z pálené hlíny, nepolévané glazurou a nepatinované, vypalované při teplotách 1000 - 1200 stupňů C.

- Polomajolika – předměty z červeně se vypalující hlíny, potažené bílou sienskou hlínou.

- Majolika – předměty z barevné hlíny, polévané bílou neprůhlednou glazurou

- Fayans – předměty z bílé jemnozrnné hmoty s tvrdým střepem, která se blíží měkkému porcelánu. Rozdíl mezi majolikou a fayansí lze upřesnit rovněž podle místa zhotovení: Majolika se vyráběla na ostrově Mallorka a Fayans v severoitalském městě Fayenza. Z těchto center se pak výrobky rozšiřovaly do dalších oblastí.

- Porcelán jaspisový – který však ještě není porcelánem v pravém slova smyslu, ale blíží se spíše kamenině.

- Kamenina – vyráběná ze zrnité hlíny, avšak vypalovaná vysokým žárem. Přibližuje se již podobě měkkého porcelánu.

- Měkký porcelán – je vypalován při nižším žáru – cca 1300 0C.

- Frittový porcelán – vyráběný ve Francii, který se podobá spíše sklu, protože není vyráběn z porcelánové hlíny, ale z taveniny při 1100 0C.

- Anglický kostní porcelán – s příměsí kostního popelu, vypalovaný při 1220 - 1300 0C.

- Tvrdý porcelán – vypaluje se vysokým žárem na 1350 – 1500 0C. Tomuto porcelánu se říká rovněž „evropský“.

Tento výčet není úplný, ale pro objasnění terminologie a rozdílů mezi výrobky pro náš účel postačí.

Je všeobecně známé, že kolébkou porcelánu je Čína. První poznatky o jeho výrobě se zde objevují již v 7. století za dynastie Tchang. Ceněna byla zvláště sněhově bílá barva porcelánu, tenký a průsvitný střep i jeho dokonalé tvarování. V pozdějším období se na těchto křehkých výrobcích objevuje rovněž malba. Ve 13. století se rozšířila výzdoba kobaltem a železitou červení, vlivem Persie se barevnost rozšířila rovněž o svítivou zeleň. Do Evropy první zmínky o nádherných čínských porcelánových předmětech přinesl již v roce 1298 známý benátský kupec a cestovatel Marco Polo. Přesto, že tajemství porcelánu bylo bedlivě střeženo, tradují se od této doby snahy vyrobit porcelán i v Evropě, a to napodobováním čínských výrobků.

V období vlády dynastie Ming (1368-1644) dochází k nebývalému rozvoji výroby porcelánu a jeho zdobení různobarevnou malbou, k níž se v 16. století přidává rovněž plátkové zlato.

Vrcholu výroby a vývozu dosáhl čínský porcelán na přelomu 16. a 17. století, kdy se především prostřednictvím Východoindické společnosti porcelán dostával do Evropy v hojnější míře. Přesto, že se evropským výrobcům postupně dařilo odhalovat tajemství výroby porcelánu, prakticky až do 19. století zůstávají tyto křehké výrobky výlučně luxusním zbožím a objevují se pouze v prostředí nejbohatších šlechticů.

09 Porceln2

Zpět